Ve velkých městech se lidé snaží hlavně o to, aby žili nějakým originálním způsobem, a tak vedou debaty o druzích existencialismu, které síce nemají prachžádný smysl, ale dávají iluzi, že se vymykají zavedeným systémům. Zato na venkově se lidi rodí, žijí, milují, nenávidí a umírají podle starých konvencí. A nedělá na ně žádný dojem, že se jejich situace podobá jakémusi odvaru "Polské krve", "Romea a Julie" nebo "Snoubenců" či "Sedláka kavalíra" a podobným románovým výmyslům. Je to pro ně věčné opakování běžných záležitostí, starých jako sám svět, ale nakonec i oni i literáti z města skončí pod zemí. Jediným rozdílem je to, že literáti z města umírají s větším vztekem než lidi na venkově, protože je neštve jen smrt, ale i to, že umřou tak banálně, zatímco venkovany dopaluje prostě jen to, že už nebudou dýchat.